Na to, jak je naše partnerská škola malá, nestačím se kolikrát divit, kolik nejrůznějších aktivit tady mají. Největším lákadlem pro kluky jsou asi lesnické obory. Učí se tady, jak se starat o les, jak zacházet se stromy v lesních školkách i jak pracovat s motorovou pilou – to je asi baví nejvíc. Škola spolupracuje nejen s podniky, ale získává také čas od času formou sponzorských darů nářadí od zavedených firem. Na oplátku probíhají ve škole různé předváděcí akce – minulý týden tady měla svůj stan firma Stihl.
Pro holky, které jsou tu v menšině, jsou asi nejlákavější hodiny floristiky a pěstování rostlin. Beaunská škola je vyhlášená pěstováním šafránu, ale protože původní pole potřebovalo obnovit, začíná se vlastně od nuly. Jak mi bylo řečeno, největším nepřítelem šafránových polí jsou lidé. Gram sušeného šafránu totiž stojí víc než gram zlata, a tak se pěstování této krásné rostliny kvůli zlodějům přesouvá hlavně do areálu školy.
Na naší Vánoční výstavě už jsme několikrát měli možnost ochutnat specialitu školy – paštiku z kapounů. O ty se tady starají studenti zemědělství v nejvyšším ročníku.
Na co jsou ale v Beaune hodně hrdí, je med. Škola vlastní několik úlů a přímo ve škole se studenti učí, jak o včely pečovat i jak vyrábět med. Není to nic nebezpečného, protože místní včelky jsou neuvěřitelně hodné. Byly totiž speciálně vyšlechtěné na nějakém ostrově v Atlantiku. Mimochodem, vůbec jsem netušila, že to, jak jsou včelky agresivní, ovlivňuje trubec (a už vůbec jsem nevěděla, jak velký má takový trubec pohlavní orgán – když je v akci, je jeho rozmnožovadlo skoro stejně tak velké, jako je on sám). Med z produkce beaunské školy jsme viděli v obchůdku u arboreta Les Barres, ale největší chloubou zdejších včelařů je to, že mají úly také v Paříži na ministerstvu zemědělství.